RAZICE

Název vesnice je odvozen z osobního jména Raz ve významu ves lidí Razových.

Razice jsou dnes místní částí obce Hrobčice v okrese Teplice. Malá vesnice ležící na úpatí Českého středohoří má dlouhou historii sahající až do středověku. Díky své poloze mezi Bílinou, Teplicemi a Mostem byla obec po staletí součástí zemědělsky využívané krajiny severních Čech.

Nejstarší zmínky o obci

První písemná zmínka o Razicích pochází z roku 1240, kdy se název obce objevuje v přídomku vladyky Jana z Razic. Takové označení bylo ve středověku běžné – šlechtici se často nazývali podle sídla, odkud pocházeli, což zároveň potvrzuje existenci samotné vesnice.

Na počátku 14. století ves patřila Fryckovi z Razic, jehož synové Valter, Racek a Frycek jsou zmiňováni v roce 1322.

Razice ve 14. a 15. století

Ve druhé polovině 14. století se mezi majiteli objevuje razická větev rodu Vchynských ze Vchynic a Tetova. Prvním doloženým držitelem z tohoto rodu byl Vaněk ze Vchynic, připomínaný roku 1377. Po něm následoval jeho bratr Jindřich Dlask, jehož pravděpodobný syn Protivec Dlask používal roku 1406 přídomek z Razic.

V této době se ve vsi nacházel také dvůr bílinské komendy, který patřil mezi významná hospodářská centra v okolí.

Okolo poloviny 15. století byla vesnice pravděpodobně rozdělena mezi dva příbuzné majitele – Jana Dlaska (uváděného v letech 1437–1465) a Smila z Razic (1441). Jejich potomci se později označovali jako Razičtí ze Vchynic a Dlaskové ze Vchynic.

Razice v 16. století

Roku 1530 vlastnili Razice bratři Václav a Petr Razický ze Vchynic. Po smrti Václava převzal správu majetku Petr, který svůj statek rozšířil také o sousední Patokryje.

Po jeho smrti si dědictví rozdělili synové Jan Erazim, Václav, Kryštof a Bedřich. Samotné Razice připadly Janu Erazimovi Razickému ze Vchynic.

Jan Erazim zemřel v roce 1594 a majetek připadl jeho třem dcerám. Ty se však nedokázaly dohodnout na společném hospodaření, a proto své podíly postupně prodaly Barboře ze Štampachu, která byla druhou manželkou Jana Erazima.

Majitelé v 17. století

Barbora ze Štampachu hospodařila na razickém statku až do své smrti v roce 1611, kdy jej zdědil Jan Rejchart Štampach ze Štampachu.

Později byla razická tvrz s poplužním dvorem prodána Hynkovi Jiřímu Žďárskému ze Žďáru. Po něm statek zdědila jeho dcera Anna Sibyla, která se provdala do rodu Cukrů z Tamfeldu. Majetek následně převzali její synové Václav Ignác a Jan František Cukrové.

Lobkovicové a hospodářský dvůr

Na konci 17. století, roku 1698, koupila Razice Marie z Lobkovic, rozená z Ditrichštejna, pro svého syna Leopolda Lobkovice. Rod bílinských Lobkoviců zde následně vybudoval velký hospodářský dvůr, který měl významný vliv na hospodářský rozvoj celé oblasti.

Razická tvrz

Součástí obce byla také tvrz, která stála na návsi u Mukovského potoka v těsném sousedství hospodářského dvora. Sloužila jako sídlo místní drobné šlechty a správní centrum statku.

Postupem času však tvrz ztratila svůj význam a postupně zanikla. V 19. století byla pravděpodobně zbořena a na jejím místě vznikl hostinec "U Starého hradu", jehož název dodnes připomíná původní tvrziště.

Razice v 19. a 20. století

V 19. století byly Razice typickou zemědělskou vesnicí. Obyvatelé se živili především zemědělstvím, chovem dobytka a prací na okolních statcích. V této době nesla obec také německý název Rasitz, což bylo běžné pro většinu obcí v severních Čechách.

Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a obec byla postupně dosídlena novými obyvateli z různých částí Československa.

Dnes jsou Razice klidnou venkovskou částí obce Hrobčice, která si zachovala svůj původní charakter a typickou krajinu Českého středohoří.